Nepůjde změna volebního systému nakonec proti voličům? (Komentář)

S poukazem na včerejší článek z iDnes (v textu na něj ještě odkážu) hnutí Ano navrhuje změnu systému na většinový a dvoukolový. Snahy tohoto hnutí nejsou první a bohužel ani posledním voláním po změně volebního systému v České republice. Často je slýcháváme zejména od příznivců velkých politických stran (českého politického mainstreamu) v období povolebních, koaličních vyjednávání.

Většinový volební systém (rozuměj ve volbách do PSPČR) se líbí a bude líbit hned dvěma skupinám stran (hnutí). Těm velkým a těm „politicky“ nečitelným. Podotýkám, že lze- li v minulých (rozuměj Topolánkově a Nečasově) vládě za takovou nečitelnou stranu považovat TOP 09, pak v té současné, rodící se, je to právě hnutí ANO.[1] Problémem české politiky ovšem není volební systém, ale kvalita politické kultury. Jsme- li svědky toho, že ve volbách stále vyhrávají hnutí a strany s prázdnými frázemi a sliby o ráji na zemi výměnou za moc, obávám se toho, že volání po změnách volebního systému mají posloužit docela jinému účelu a rozhodně to není v zájmu českého voliče. Řadil bych je do stejného rangu požadavků jako volání po sankcionování nevoličů, nebo po volebním právu mladistvých. Politici u koryta totiž velmi často zapomínají, že volby jsou především soutěží a patří to k jedné z velkých iluzí demokratického systému, věřit, že vítězové voleb nepřizpůsobí pravidla této soutěže svým osobním (nebo čistě stranickým) zájmům. 

Požadování většinového volebního systému pak považuji za atribut nezralosti české politické kultury, což koneckonců mohu dokladovat citací místopředsedkyně ANO Věry Jourové z článku ze  dne 28. 12. 2013, kde řekla: „Výsledky poměrného systému nejsou dobré. Způsobuje značnou nestabilitu vlád, měli jsme tady různé bizarní koalice, různé přeběhlíky.[2] Místopředsedkyně Jourová v klopotné snaze argumentovat změnu volebního systému pouze nastínila výsledek nezralé politické kultury. Neodpustím si ironickou poznámku, že takováto tvrzení, poukazující na neblahý aktuální stav české politiky, která jsou zaměňována za řešení tohoto stavu, jsme zvyklí ze strany ANO slýchávat i při jiných příležitostech. Změna volebního systému tento neblahý stav české politiky nezlepší a nevím, jestli si samo hnutí ANO uvědomuje, že by se tato změna mohla obrátit proti němu. Většinový volební systém, můžeme podle učených knih,[3] rozdělit na systém relativní většiny a dvou- či více kolový systém (dále ještě možné dělit na systém absolutní většiny,  majority –plurality systém – tedy systém propojující absolutní většinu s relativní, románský vícekolový systém). V samotném systému mají primární výhody velké strany a je pravda, že systém umožňuje relativní[4] politickou stabilitu. Na druhou stranu nekopíruje názorovou pluralitu společnosti, vyvíjí psychický tlak na voliče, umožňuje manipulaci s volebními obvody atd.[5] Zkrátka počet nevýhod převažuje nad výhodami, které ze změny takovéhoto systému plynou. Mám však obavu, že by zavedení většinového volebního systému bylo jen první fází procesu, který by vedl k něčemu, co G. Sartori ve své práci[6] nazývá bipartismus.[7] V české praxi by to znamenalo, že u moci by se fakticky střídaly dvě největší strany,[8] reprezentující stále problematičtěji definovatelnou pravici a levici v případných smluvních partnerstvích s nečitelnými stranami jako je TOP 09 nebo ANO, které by své potenciální voliče dál získávaly především pomocí nákladných marketingových kampaní prezentující tyto strany jako volební „alternativy“. Že z mé strany nejde o Sci-fi, mohu dokladovat voláním po sjednocování pravicových a levicových stran, které nejhlasitěji zaznívá právě od příznivců těchto dvou největších stran a je obvykle směřováno k malým stranám a hnutím, které ty velké připravují o část (byť malou, ale stále se rozrůstající) potenciálního voličstva. Aktuální požadavek hnutí ANO, tak vnímám jako rozčarování nad aktuální situací kolem koaličního vyjednávání a je- li tento požadavek[9] míněn skutečně vážně, což se ukáže až později, současné parlamentní strany by odhalily, jakouže to změnu svým voličům vlastně slibovaly. Jak totiž vyplývá z citovaného článku, změnou volebního systému se pochopitelně zabývají i Lidovci. Jejich nápad je však ještě bizardnější. Předseda Bělohrádek k tomu „ Bylo by vhodné vytvořit víc volebních okrsků. Jsme také připraveni bavit se o nějaké formě bonusu pro vítěze.“[10] V tomto místě si dovolím připomenout, že Bělohrádkova teze velice nebezpečně směřuje k jevu, který se také spojuje s většinovým volebním systémem, s tzv. Gerrymanderingem – tj. manipulací s hranicemi volebních obvodů ve prospěch jednoho kandidáta.[11]

Pro mě osobně a věřím, že i pro ostatní zvídavé čtenáře, je na všech těch voláních po změně systému alarmující, že už dopředu vylučují ty, kterých se bude tato změna týkat. Tedy zjednodušeně řečeno, že ani představitelé ANO ani Lidovci se změnu systému nesnaží prezentovat jako návrh, jehož konečnou podobu by měli stanovit sami občané např. v referendu. Jistěže nelze o záměrech jednotlivých navrhovatelů změny usuzovat z několika úryvků vyjádření z novinového článku, zvlášť když je ten článek umístěn v médiu, které patří jednomu z navrhovatelů této změny. Na druhou stranu už jenom samo uvažování o změně současného poměrného volebního systému na většinový spíše svědčí o snaze pokud možno si co nejdéle prodlužovat mandát, než se skutečně snažit řešit problematiku koaličních vyjednávání. Koneckonců koaliční vyjednávání jsou daní názorové plurality celé společnosti a myslím si, že strany by se sami měly snažit tuto mnohost názorů pochopit, než ji požadavkem na změnu volebního systému[12] proti voličům využívat.

[1] Pro mě stále spíše podnikatelský projekt.

[2] Cit z http://zpravy.idnes.cz/strany-chteji-zmenit-volebni-system-dvl-/domaci.aspx?c=A131227_203012_domaci_zt

[3] Např. Fiala, P., Strmiska, M.: Teorie politických stran, Barrister and Principal, Brno 2009. Strmiska, M. a kol.: Politické strany moderní Evropy, Portál, Praha 2005 a další.

[4] Výsledkem jsou jednobarevné

[5] Pro laiky uvádím některé zjednodušené argumenty z wikipedie – heslo Většinový volební systém (samozřejmě s výhradou k povaze citovaného zdroje).

[6] Sartori, G.: Strany a stranické systémy – Schéma pro analýzu, CDK, Brno 2005, str. 199 – 208.

[7] Politolog von Beyme upozorňuje na fakt, že v případě dvoustranického systému jde spíše o fikci než realitu. Sám Sartori si uvědomuje teoretičnost konceptu bipartismu.

[8] Nezapomeňme, že jedna ze změn volebního systému (ta z roku 2000) vznikla na základě dohody mezi ODS a ČSSD.

[9] Požadavek na změnu volebního systému.

[10] Cit. z http://zpravy.idnes.cz/strany-chteji-zmenit-volebni-system-dvl-/domaci.aspx?c=A131227_203012_domaci_zt

[11] Zjednodušeně jev popisuje wikipedie pro zvídavější doporučuji primární zdroj na který heslo wikipedie odkazuje totiž sborník Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity.

[12] Obávám se, že jak je v českém prostředí zvykem, tak půjde o změnu nesystémovou, např. zásahem do legislativy (Ústavy).