Losnu nebo Mažňáka? Zemana nebo Schwarzenberga? (Komentář)

Myslím si, že našinec se už dávno musel rozloučit s tím, že by se v této zemi toleroval vlastní názor, který ne vždy koresponduje s tím, jak uvažuje masa. Krásným příkladem je další kolo letošních prezidentských voleb, kdy proti sobě stojí dva kandidáti, kteří jsou zosobněním českého přísloví „z louže pod okap“. Přesto, dovolí-li si někdo proti nim oběma něco podotknout, rázem jeho situace připomíná fanouška Bohemians na utkání dvou pražských S. Nevím, jestli našim spoluobčanům dochází, že politika není fotbal. Tady nedojíte buřta s umaštěného tácku a nespláchnete to dvanáctkou, abyste pak se svými kamarády rozbírali, jak ti vaši hráli. Politika je dlouhodobější proces a jeden ze současných kandidátů nás bude reprezentovat dalších pět let.

Když se člověk porozhlédne po probíhajících předprezidentských debatách, nutně mu musí scházet skutečně věcná diskuse. V těch debatách převládají sliby, analýzy soukromého života, ale žádná řešení a žádné alternativy k současné situaci. Proč tyto alternativy u kandidátů na prezidentské křeslo chybí? Odpověď by mohla začít tím, že oba jsou to matadoři české politiky, oni si už osvojili přístupy, které na českého voliče evidentně zabírají. Totiž přecpat ho předvolebním gulášem a celou řadou planých slibů, působit lidově a nadávat na předchozí poměry. Není pak divu, že postoj české veřejnosti k české politice je takový, jaký je. Nutno však dodat, že na lecčems v české politice máme my občané svůj lví podíl.

„Demokracie začíná oblečením saka a odchodem k volbám a končí vhozením lístku do urny“[1]

Je velmi zábavné sledovat vzájemný boj příznivců obou kandidátů. Pro občany České republiky je tento boj ve skutečnosti jenom zábavný a obávám se, že nic nového nepřinese a budou to zase ti, kteří kritizují současnou politickou situaci, kdo bude pokřikovat a nadávat na veřejných fórech. Až totiž vychladnou hlavy a skončí emoce, nastoupí racionalita. Už teď jsme celému světu pro smích, nejenom výběrem kandidátů, ale našim tradičně maloměšťáckým postojem. A tak se v našich dějinách potácíme od extrému k extrému, jakoby neexistovala prostřední, nebo vůbec jiná cesta. A přesto si myslím, že existuje. To by ovšem v naší malé zemi nesměli převažovat chytrolíni, rejpalové, hospodští učenci, všezvědi a všudybylové. Už teď je totiž evidentní, že současní kandidáti jsou spíše „truc kandidáty“, než těmi nejlepšími pro tak reprezentativní funkci. Co však dělat, když máme takovou politickou reprezentaci, kterou si zasloužíme.   

[1] Nedoložený citát W. Churchilla