Německý Bratwurst a francouzská pâté - budoucnost evropského trhu?

Vánoční, bonusový díl seriálu Jistě pane ministře ukazuje situaci, kterou my Češi známe velmi dobře. Z Bruselu přichází nařízení EU, které zakazuje užívání názvu párek pro výrobky, v nichž není určitý podíl masa. Pro Británii, kde je párek součástí tradičního breakfastu, jde téměř o celonárodní tragédii. Všem je jasné, že tato norma pomáhá především Němcům a jejich Bratwurstu. Že nejde o filmovou fabulaci se vás bude snažit přesvědčit následující komentář.

Že evropským byrokratům ve skutečnosti nejde o kvalitu potravin (ta je v mnohých případech používána jako alibi) či o naše zdraví, je nad slunce jasné. Stačí používat obyčejný selský rozum a zamyslet se nad tím, komu daná směrnice či norma prospívají. Koho tedy vlastně chrání evropský potravinářský trh, v němž politikaření, lobby a byrokracie vítězí nad zemědělci a evropskými spotřebiteli? Ochránila nás snad některé z těchto legislativních opatření před nekvalitními uzeninami z Polska, v nichž se prokazatelně nalézala posypová sůl. Chrání nás vůbec všechna tato evropská nařízení, nebo nás v konečném důsledku omezují a usměrňují naši spotřebu? Právě evropská nařízení týkající se omezení potravin, či zákazu užívání určitého názvu jsou přesně tím příkladem, kdy spotřebitel (občan EU) vlastně slouží legislativě a ne naopak. Je to jeden z krásných příkladů oné kafkovské byrokratické mašiny, která se nám svými ostrými hroty zabodává do těla.

Evropský trh, nejenom ten potravinářský, není liberální. Opak mohou tvrdit pouze „Euronaivisté“ nebo „Euroidealisté“ typu ekonoma Tomáše Sedláčka nebo bývalé europoslankyně Hybáškové, jejichž vášeň pro vše evropské byla a je až podezřelá. Smrště byrokratických nařízení, za kterými je možné vidět silné zájmy, v konečném důsledku poškozují většinu a prospívají jen úzce omezeným skupinám. Evropská unie, a to lze říct zcela bez okolků, to ze všech nadnárodních institucí dotáhla tak daleko, že evropští občané vlastně slouží EU a nikoli opačně.[1] Nakonec nefunkčnost celého vnitřního trhu EU je fakt, že sem i přes přísná evropské normy dál přicházejí asijské napodobeniny a laciné výrobky, o jejichž kvalitě a pozitivním vlivu na lidské zdraví můžeme dál směle pochybovat.[2]

Často nám bývá různými osobnostmi doporučováno, abychom byli ve středu dění EU a nikoli na její periférii. Pokud pominu určitou naivní motivaci těchto osobností, z nichž valná většina pochází z tábora těch, kteří beznadějně věří ve vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, nemohu přejít fakt, že být přímo v epicentru dění se České republice nemusí vyplatit, ba právě naopak, že se může bolestivě spálit. Je totiž na čase si přiznat, že EU vznikla ze snů, z nichž se teď musíme už konečně vzbudit.

[1] My Evropané sloužíme Unii, ne ona nám, byť se opak všude deklaruje.

[2] Inu heslo „za levno vyrobit a za draho prodat“ má i svou stinnou stránku.