Voliči mají, co chtěli, tak proč jsou tak překvapeni? (Glosa)

V četných povolebních komentářích byla cítit nedůvěra ve strany, které dosáhly volebního vítězství. Jen velmi málo komentářů si však položilo (podle mého soudu) zásadní otázku: „Oč voličům vlastně jde?“ Není současná situace v ČSSD jenom dovršení boje o koryta a nebylo možné tuto situaci, alespoň ze strany Haška (pána, jemuž v Brně dávají indiánské jméno „Ten, který sedí na více židlích) předpokládat? A nakonec, nečekají nás podobné revolty ve všech parlamentních partajích. Už z tohoto důvodu jsou překvapivé reakce (nad aktuální politickou situací) některých voličů minimálně úsměvné.

Příliš mnoho psů - zajícova smrt

Ne, skutečně se nenominuji do pozice někoho, kdo je po bitvě generál, protože přesně podobnou situaci jsem v některém ze svých článků předvídal a samozřejmě za to schytal kritiku ze všech stran. Nakonec, třeba je tohle ten fungující stát, který svým voličům slibovala ČSSD, která sama jakožto opoziční strana poukazovala na chyby těch druhých, ale sama má máslo na hlavě.[1]Pokud jsme mohli v předvolebních programech nyní už parlamentních stran číst, že hlavním tématem bude zametení s korupcí, pak se velmi reálně obávám toho, že nové vedení ČSSD, ať už tam bude kdokoli, na tomto tématu mít zájem nebude. V České republice a to volby ukázaly pregnantně, se začíná a končí pouze u líbivých frází a předvolebních slibů.

Je velmi zajímavé si nyní otevřít nějaký blog či diskusi k právě probíhající situaci na české politické scéně. Ti, kteří ještě včera provolávali ČSSD slávu, ji dnes hrozí svou malou bezbrannou pěstičkou a jsou v pozici diváka, který jakoby až teď zjistil, koho si to vlastně zvolil. Tak trochu to celé připomíná scénu z legendární pohádky Tři veteráni. V současné době bychom se však raději měli vrátit zpět k původním[2] otázkám – co vlastně od vítězných stran očekáváme, a zda jsou schopné to splnit. Karty, které těmto stranám voliči rozdali, jistě nejsou ideální, ale právě teď se ukáže, zda to, co strany před volbami slíbily, nebyly nakonec jenom předvolební „mucholapky“.

Svou roli v tomto povolebním dramatu hraje i současný (lidový) prezident. Měl by hrát funkci státotvorné a nezávislé síly, jehož pozice by měla být spíše zprostředkovatelská. Zeman však hraje vlastní hru. Svými nynějšími kroky jakoby se voličům, kteří jeho SPOZ[3] odsoudili k prohře, mstil a v neklidné době posouval limity vlastního prezidentského mandátu. Ale drazí voliči, i Zeman je vaší volbou a tak jako se podivujete nad situací v ČSSD, podivovali jste se kdysi nad Zemanovou proměnou v povolebním období. Už proto jsem přesvědčen, že ta spásná změna, na kterou nyní voliči parlamentních stran čekají, se neodehraje. A přiznejme si, proč by se také měla odehrát? Moc je přeci vždycky sladší, než nestálá přízeň voličů.

[1] Např. obyvatelé ústeckého kraje by mohli vyprávět.

[2] A dle mého soudu zásadní otázce.

[3] Jíž propůjčil jméno i tvář. Právě za to se mu dostalo od zahraničních médií zasloužené kritiky.