Není už těch konfliktů na jednu armádu mnoho? (Komentář)

Ještě včera štvali veřejnost proti Rusku a vyzývali  ji k angažovanějšímu boji na Ukrajině a jejímu připojení k EU, zatímco dnes jsou zatvrzelými obránci „evropských hodnot“ (v jejich uvažování je to multikulturalismus, gender studies, zelená politika, štědré sociální programy), které prý na svých zahraničních misích chrání naše armáda. Tito strážci a věční bojovníci za všechno a proti všem, však bojují jenom na klávesnicích počítačů a často svými ústy. Sami se vám dříve či později přiznají k tomu, že jim jejich vrozený humanismus brání vzít do ruky zbraň, za to prý oceňují, když to za ně udělá někdo jiný. Ostatní nesouhlasící s jejich (jak oni demonstrativně hlásí – těmi pravými) názory je jimi označen za putinovce, rusofila, nebo za xenofoba či rasistu (možná, že k jejich životu to vyhledávání a nálepkování „nepřátel“ tak nějak patří a zřejmě je jejich životním krédem se vůči něčemu a někomu stále vymezovat). A zatímco na jedné straně nekriticky obdivují současnou EU jakožto prevenci proti válce v Evropě i ve světě (úlohu EU pro celosvětový mír rádi okázale a při každé příležitosti připomínají), na druhé straně volají po vyvolávání konfliktu, který ale za ně v konečném důsledku bude řešit někdo druhý. Jsou to „utopičtí idealisté“ (ve smyslu terminologie Edwarda H. Carra), ale já bych použil jiné (poněkud nekorektní) označení „užiteční idioti.“ Svět se už dávno změnil a ty jejich ideály pozvolna umírají, jenom oni to ještě nepostřehli. 

Válku znají možná tak jenom z románů, filmů nebo z počítačových her (strategie i First person akce) a proto vždy v nich vyvolává emoce. Hrdinové jsou pro ně pouze ti, kteří padnou za ty správné ideály (věčný mír, demokracie, lidská práva a jiné složitě definovatelné). V těchto dnech se nominují do role zatvrzelých ochránců českých vojáků na zahraničních misích. Kde však jsou tito náhlí odborníci na obranu, když se hovoří o zlepšování péče o veterány (nejenom ze světové války, ale i blízkovýchodních konfliktů). Kdy kdo z nich v nedávné době podpořil naše vojáky v zahraničních misích? Jistě tito ochránci vedli svou válku o Ukrajinu a nyní už hledají další ideový konflikt. Také jejich víra v nadnárodní organizace, které už pomalu přestávají být garanty mezinárodního míru,[1] je téměř dojemná. Zatímco mezinárodní prostředí se vrací zpět do starých známých realistických kolejí (tentokrát však s novými aktéry), oni žijí v iluzivních snech a době, kdy na světě bude mír, kdy se lidé všech barev a pohlaví chytí za ruce a kdy se budou k sobě tulit za zvuků Ódy na radost a světla jedné velké obrovské duhy, s pocitem štěstí a všeobjímající lásky až do skonání věků.

Proč dnes česká armáda vzbuzuje takové emoce ve společnosti?

Pocházím ze severočeského města, kde existovaly dokonce dvoje kasárna a vyhnout se vojákům nebo vojenské tématice bylo nemožné. Vojáci byli tedy kromě obranné i ekonomickou (nebo snad lépe tržní) silou některých českých měst (významně např. v posádkových městech typu Terezín).  Po vzniku profesionální armády jakoby se vojáci z našich měst vytratili natrvalo. To, že armáda (alespoň na Litoměřicku) v městě bytostně chybí, jsme se mohli přesvědčit o povodních. Zkrátka armáda a koneckonců i popularizace jejich aktivit[2] tady dnes chybí.[3] K tomu všemu připočtěme skandály, které se za několik posledních let odehrály na rezortu obrany (nákup Pandurů, prodej CASA, pronájem Gripenů, jiné nejasnosti kolem armádních zakázek etc.) a nevýraznou propagaci samotného resortu obrany (mezinárodní ostuda s písní Dobrý den prapore … nazpívaná tehdejší ministryní obrany V. Parkanovou a J. Vyčítalem až k současně probíhající kauze Nagyová/ provdaná Nečasová), abychom získali představu o postoji většinové veřejnosti české společnosti k celému rezortu obrany.  Ke zlepšení jejího image ovšem ani nepřispívají (spíše) emocionální výboje jedinců, na které jsem v úvodu tohoto článku narážel. Když si zpětně projdete různé články na téma česká armáda, tak valnou většinu budou tvořit ty, které se odvolávají na potřebu zvýšení financí do resortu obrany nebo reakce našich spojenců v NATO, s nimiž naši vojáci cvičí, které by se daly shrnout do věty z Haškova Švejka: „Šesky fojak, dobrá fojak.“  Reakce kolem smrti čtyř českých vojáků, kvůli níž musely některé zpravodajské servery v těchto zprávách omezit diskuse či tuto zprávu úplně ze svých stránek stáhnout, tak do určité míry připomíná rozhněvané reakce Američanů po zveřejnění fotografií dvaceti rakví s ostatky amerických vojáků, padlých v Iráku. Boj s terorismem i přes zabití Usamy bin Ladina či Sadama Husaina trvá dlouho a to neustálé kolovrátkové přesvědčování o tom, že je to v našem zájmu, už zkrátka na naše občany nezabírá a spíše je irituje. Zvláště když těch nedemokratických režimů, které by mohly potenciálně narušit naši obranu je více, a přesto proti nim nikdo válku nevede, jsou jen okatě přehlíženy.

Politizace armády? 

Mám dojem, že většina z nás zkrátka cítí, že ty řeči o ochraně (trvalého) světového míru, evropského míru či o potřebě "exportu" západní demokracie na Východ tady dostávají řádně „na frak“ a těch vnějších nepřátel začíná být více, než jedna armáda, byť fungující v rámci mezinárodní aliance, dokáže zvládnout. Nejsme náhodou ve stavu, kdy sama česká armáda povede svou vlastní válku za obhájení smyslu svého podílu na zahraničních misích a za zlepšení svého image u české veřejnosti? V kontextu nedávných událostí, tj. dohady kolem navyšování výdajů na obranu a ukrajinská krize, to s tím zlepšením "image" nebude mít tak jednoduché. Nejsem si však jistý, zda- li by se ta kritika (které je v různých diskusích plno) neměla spíše obrátit proti politikům, než proti vojákům. Už některá vyjádření ministra Stropnického (např. vzhledem k situaci na Ukrajině) i jeho chování při kritice NATO[4] a následné obligátní politické tanečky kolem navyšování rozpočtu na obranu[5] společnost rozdělují (to je možná dobré pro politiku, zdá se) a nikoli sjednocují českou veřejnost. Možná proto jsme teď svědky toho, že diskuse o armádě je plná (z obou stran) více emocionálních reakcí a že se teď v této otázce často politizuje[6] více, než je zdrávo. Dost možná nás situace kolem české armády bude provázet i během komunálních voleb (společně s tématem Huml - Kvitová - také politizace nepolitického tématu a snaha o osobní zviditelnění), což by jenom potvrzovalo tu zoufalou bídu českého politického prostředí a prázdnost stranických programů. Nakonec "okurková" sezóna je v plném proudu a pokud se české armády týče, bude stále o čem psát.  

[1] Či garanty prevence proti konfliktům.

[2] Nehovořím teď jenom o aktivitách bojových jednotek, ale také těch nebojových.

[3] Nemyslím si, že by to akce typu Bahna zachránila.

[4] http://zpravy.idnes.cz/hagel-stropnicky-armada-vydaje-usa-dt3-/zahranicni.aspx?c=A140430_065047_zahranicni_aha

[5] http://zpravy.idnes.cz/strany-se-prou-o-penize-armade-de1-/domaci.aspx?c=A140528_161312_domaci_jw Případně zprávy o tom, že si vojáci kupují svoji výbavu ze svého viz http://zpravy.aktualne.cz/domaci/dekujeme-prezidente-putine-zni-z-ceske-armady/r~2faa4524ed5811e3b78f0025900fea04/

[6] Smrt čtyř českých vojáků byla (s prominutím) politicky více než lákavá, zejména teď před komunálními volbami zlákala politiky k prohlášením, která přesahovala prosté vyjádření soustrasti pozůstalým a lítostí nad smrtí vojáků.