Zvítězili v Británii extrémisté? (Komentář)

2. 06. 2014 20:19:32
„Británie už zkrátka není taková, jaká kdysi bývala,“ povzdechne si anglický lord a usrkne si trochu Sherry, jejíž chuť mu alespoň na okamžik připomene zlaté časy britského impéria. To lordovo povzdychnutí je ovšem třeba chápat v širších souvislostech. V intencích knihy The Broken Compass britského novináře Petera Hitchense lze tvrdit, že nejenom v Británii, ale v celé EU sílí hlasy hodnotově zmateného liberalismu, ve své podstatě podporujícího vše protizápadní, vytvářející identitu pseudo-evropskou (jak nazvat uměle vytvářenou identitu občana EU, jež je prezentována jako identita „evropské tradice“), která jenom demaskuje svůj globalizační charakter. Tento nový trend, jehož pilíře tvoří multikulturalismus, gender, zelená politika a co nejširším způsobem definovaná oblast lidských práv, se pomalu stává kánonem, relativizujícím hranice mezi pravolevým (konzervativním a liberálním) politickým spektrem, mezi západem a východem. Nejenom Británie v takto nastaveném prostředí relativizující původní evropské (rozuměj především západní) hodnoty ztrácí svou tvář. V souvislosti s tímto trendem se objevuje ještě jeden jev, který demaskuje ušlechtilost tohoto hodnotově vyprázdněného liberalismu. Ti, kteří nás ještě včera utvrzovali v demokratičnost svých idejí a v mírovou podstatu liberální koncepce mezinárodního prostředí, dnes každého, kdo nesouhlasí, automaticky označí za extrémistu, nacistu, xenofoba, nacionalistu, populisty či člena krajní pravice bez nároků na vyjasnění těchto termínů a argumentaci důvodu jejich užití.

Už samotná existence britské strany UKIP a ostré vystupování jejího předsedy Nigela Farage na půdě EP jsou věčným liberálům, kteří svým uvažováním o světě zakrněli v divokých šedesátých létech, v dobách sexuální svobody, drog, new age a relativizace hodnot svých rodičů a prarodičů (rodina, tradice, vzdělání, práce, náboženství atd.), trnem v oku. Zatímco mnozí jejich vrstevníci už dávno svlékli batikované hadry a oblékli konvenční obleky, tito věční rebelové vedou dál svůj permanentní boj, i kdyby si toho, proti komu jej vedou, nebo to, za co jej vedou, měli vymyslet. Abychom si však rozuměli, nenalezneme je jenom mezi liberály (u nás pouze ve stranách tíhnoucích k „levici“), ale objevíme je mezi konzervativci, kteří si na konzervatismus (ve smyslu E. Burka) vzpomenou až těsně před volbami. Tito věční hippie vedou svůj boj za relativizaci hodnot vyvoláváním strachu[1] (klimatické změny, zločinnost, závadnost potravin, sociálně vyloučené lokality, ohrožení sociálního státu atd.) a bobtnajícím byrokratickým aparátem, jehož zásahy (regulace, zvyšující se daně, zvyšující se ceny atd.) jsou prezentovány jako jediný možný způsob a v neposlední řadě nálepkováním termíny, které si volně vykládají po svém a které se velmi hodí do zjednodušujícího mediálního modelu pokrokových liberálů a zpátečnických konzervativců.

Imigrace je velkým problémem nejenom Velké Británie, což si ostatně uvědomují i liberálně založení politici v jednotlivých členských státech EU i v samotné Unii. Jejich představa imigrantů se však radikálně rozchází s realitou. Nejde přeci většinově o akademiky, lékaře, intelektuály, kteří odcházejí za lepším živobytím, schopných se přizpůsobit pravidlům hostitelské země. Pozvolné rozmělňování suverenity jednotlivých členských států EU a jejich přesouvání na unijní instituce činí z imigrace slepou skvrnu liberálního přístupu, na kterou existuje podle jeho dogmatických zastánců jen jediné řešení v podobě finančních injekcí do institucí, které problém mají řešit. Tu solidaritu, kterou liberálové tak okatě hlásají, vždycky platí někdo jiný. A tak finančně naočkované instituce se dál snaží řešit problém, jehož kořeny hledejme v liberálním protizápadním postoji (multikulturalismus, globalismus), snažící se šířit demokracii (v liberálním podání, chápanou jakožto globální ideologie, "zabalenou" do příslibů ekonomické prosperity) i tam, kde se ji kultura nezápadního státu tvrdošíjně vzpírá.

Nacionalismus jako reakce na absolutismus nebo reakce na pozvolnou ztrátu identity v globálním kadlubu?

Bezhodnotový liberalismus pojem národ snižuje na pouhý historický relikt 19. století, na umělý konstrukt, jehož existence ohrožuje samotné základy liberální představy "plochého světa", jako jediné možné vize budoucnosti. Nacionalismus lze ale také chápat jako reakci na absolutistickou monarchii, nebo v případě malých států také jako reakci na mnohonárodnostní celky řízené štědrým byrokratickým aparátem spravovaným centralistickým způsobem. Britové si uvědomují, že se s jejich zemí děje zásadní proměna, že se děje zásadní proměna i s jejich britskou identitou. Jejich odpověď v podobě úspěchu UKIPu však není tatáž, jakou poskytují Francouzi (rozuměj tatáž radikální jako v případě vítězství Národní fronty). Britská reakce je do určité míry reakcí na proměnlivou politiku nejenom současného premiéra Davida Camerona (Konzervativec), která je z velké části motivována podbízení se i tradičním voličům Labouristů, jejíž coll podoba (New Labour) kdysi vyhrála volby T. Blairovi a na kterou doposud konzervativci nenacházejí adekvátní odpověď.

Zvítězili tedy v Británii extrémisté, jak se nás snaží přesvědčit (sic liberální) média, nebo vyhrál odpor k liberálnímu projektu a k vyprázdněnému konceptu EU?[2] Nezvítězila v Británii nakonec touha po návratu reálné a pragmatické politiky, stojící v přímém rozporu v současném pseudo-ideologickém boji o moc a posty? Není nakonec britská volba zosobněním občanské bezmoci? Snahou o boj proti vyprázdněné politice, která už dávno nereflektuje britské zájmy (natož zájmy obyčejných Britů) a místo toho jim bývají podsouvány zájmy mocenských elit či zájmových skupin? Do jaké míry se UKIPu[3] podaří naplnit toto očekávání obyčejných Britů je zatím ve hvězdách. Nicméně ten první „políček“, který dostává liberální ideologie je zatím přijímán jenom jako drobné pošťouchnutí, které nebude mít dlouhého trvání. Svět se však mění a ti, kteří ještě včera tleskali liberálním snům o svobodné společnosti a mezinárodním prostoru, kde se konflikty budou řešit spoluprácí nadnárodních celků, už pomalu začínají procitat. Snad proto, že ty sny se začínají měnit v obludné noční můry. Bohužel je nutné jedním dechem dodat, že skutečná konzervativní alternativa vyprázdněnému liberálnímu konceptu v současné době chybí.



[1] Jak ve své knize připomíná Hitchens (viz Hitchens, P.: The Broken Compass – How British Politics lost its way, Continuum International Publishing Group Ltd., 2009, příp. Hitchens, P.: The Cameron Delusion, Continuum Publishing Corporation, 2010).

[2] Není už nic, co by mohly nabídnout, kromě vyvolávání strachu a odpovědi na něj v podobě pomalu omílajících se frází.

[3] V budoucnosti se teprve ukáže, zda nejde o stranu, která svůj úspěch odvozuje od módní vln nebo dokáže vytvořit nějaký nový politický koncept, představující reálnou alternativu.

Autor: Pavel Lopušník | pondělí 2.6.2014 20:19 | karma článku: 16.23 | přečteno: 638x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 268 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.23 | Přečteno: 630 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.27 | Přečteno: 529 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 905
Jsem zatím student a začínající žurnalista

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...