Ukrajina jako pohřebiště idealistických idejí (Komentář)

24. 02. 2014 20:00:16
O situaci na Ukrajině nelze ze vzdálené pozice středoevropana, který je odkázán pouze na zprostředkované zprávy, říct nic objektivního. Snad proto se v posledních několika dnech vyrojila celá řada bojovníků za svobodnější Ukrajinu, z nichž jedna část její budoucnost vidí v područí Bruselu, druhá v područí Moskvy. Obě pozice mi připadají jako ztělesnění českého přísloví „z louže pod okap.“ Když si prolétneme ukrajinské moderní dějiny, od „oranžové revoluce“ až po aktuální situaci, nelze věřit v trvale klidný stav této části evropského kontinentu. Jsou to často právě euro-optimisté (zatvrzele hájící současnou podobu EU), pro které se EU stala „fetišem evropského pořádku“, kteří nejsou schopni pochopit, že klid obyvatelům Ukrajiny současná Unie, která se sama potácí v problémech, rozhodně nepřinese. Aktuální problémy na východu Evropy se našinci, který se nespokojí s lacinou pózou ochránce světového míru a celoevropského blahobytu, zdají být vzdálené. Vítězství ve prospěch EU by to mohlo změnit. Pokud se tedy nyní můžeme mezi sebou hádat (hlavně virtuálně), kdo ze současné situace má větší prospěch, ve velmi blízké budoucnosti můžeme jenom počítat naše vlastní ztráty.

Chceme, aby neklidná Ukrajina byla i naším problémem? V pořádku, přijměme ji mezi sebe do EU[1] a dál žijme v naivní představě, že se v dalších několika letech už nebude podobná situace opakovat. Celou současnou situaci pak považujme jenom za drobnou epizodu v pokračující integraci evropského kontinentu do EU.[2] Dál se tvařme, že bobtnající EU je nefalšovaným rájem prosperity a míru, jejíž aktuální problémy jsou koneckonců zanedbatelné, neboť jsou unijní záměry ušlechtilé. Situace na Ukrajině už zase rozděluje českou společnost a už zase se straší Ruskem, stejně jako v případě blízkovýchodních krizí, kde se strašilo Spojenými státy, Čínou se zatím tak moc nestraší. Tohle strašení pak vždycky aktivizuje milovníky různých konspiračních teorií, kteří hbitě přispěchají s teoriemi o Bilderbergu, Iluminátech, Svobodných zednářích, židovském spiknutí atd. Tyhle diskuse jsou bezpředmětné, protože skutečné důsledky pocítíme až v době, kdy laskavá EU na jedné straně začne na Ukrajinu tlačit např. k přijetí společné měny a na druhé straně začne prosazovat velkorysou, centrální, imigrační (azylovou) politiku, jejíž dopady pocítí i český pracovní trh.

Už zase projektujeme naše národní zkušenosti s vlastním polistopadovým vývojem do aktuální situace v cizí zemi, jako už několikrát před tím (např. Belgie, Skotsko) a už zase jsme směšní. Místo toho, abychom si udělali pořádek ve vlastním chlívku, radíme všem okolo, jak se to má správně dělat. Zatím jsme však ukázali, že jsme odborníci na dělání chlívku a ne pořádku. Situace na Ukrajině se tak jako tak vyřeší bez nás, ať už různí facebookový experti, nebo anonymní „smetánka“ na různých diskusích, budou navrhovat jakékoli spásné řešení. Je (soudě dle našich „odborníků“) pohodlnější kohokoli, kdo nesouhlasí s tvrzením, že Ukrajina by byla pro EU prospěchem, označit za ruského špiona, nehledě na to, jestli daný člověk vůbec umí rusky, nebo měl či má s Ruskem cokoli společného, ale asi to lze brát jako typickou reakci českého internetu (jakési online varianty českých hospod a kaváren), který chybějící argumenty nahrazuje osobním osočováním a bezmyšlenkovitým nálepkováním. Urážet se tady v Česku nad problémy Ukrajiny můžeme, ale nic tím nezměníme. Pojďme spíš hovořit o tom, že se stávající primární i sekundární unijní legislativou nejsme na vstup Ukrajiny do Unie vůbec připraveni, i když se tváříme, že je tomu právě naopak.

Nic není tak křišťálově čisté, jak by se mohlo na první pohled zdát. Situace Ukrajiny je o to složitější, že v současné době její budoucnost nikdo nevidí ve skutečném osamostatnění země, ale pouze v područí většího územního celku. Je tedy směšné za této situace hovořit o tom, jak ukrajinská ulice touží po míru a blahobytu země, když ani jedno vyřešení, které ji bývá podsouváno, pro Ukrajinu neznamená svobodnou volbu, ale opět jen dilema volby toho menšího zla. Do českého postoje k situaci na Ukrajině se tak promítá náš vlastní schizofrenní postoj k Rusku, s nimiž bychom na jedné straně velmi rádi obchodovali, ale nemůžeme zapomenout na léta strávená v socialistickém bloku. Na co jsme docela zapomněli je fakt, že ta médii protěžovaná opozice má sama máslo na hlavě. Julie Timošenková není disidentka, jejíž vinou by bylo pouze to, že razantně v minulosti vystupovala proti Janukovyčovi. Její role ve dvou tzv. plynových válkách[3] je nezpochybnitelná a tvrdí- li se, že se korupčilo za Janukovyče, bylo by spravedlivé hovořit i o korupcích opozice. Kromě EU se už nyní začínají ozývat kdejaké organizace, zaměřené na lidská práva a situace se jejich interpretacemi, s nimiž vstupují do médií, ještě více znejasňuje. Snad v Ukrajině zvítězí rozum nad naivní a utopickou představou EU jako jediného možného východiska budoucnosti země. Je třeba uvažovat i opačně a to, zda bude Ukrajina východiskem pro EU. Odpověď myslím si, známe všichni.

Situace na Ukrajině však odhaluje ještě něco jiného. Totiž pád idejí liberálních institucionalistů a idealistů, kteří ještě stále věří, že klid a mír ve světě lze zajistit spoluprácí nadnárodních organizací, tedy jakousi transnacionální kooperací. Právě tyto ideje dostávají v Ukrajině řádně na frak a je otázka, kdy to dojde i tvrdošíjným zastáncům současné podoby EU a její aktuální, zahraniční politiky.



[1] Tady s eurooptimisty souhlasím, že i my jsme EU, jenže už se jaksi pozapomíná připomenout, co to pro nás v důsledku znamená. EU se chová tak, že za úspěchy mohou její představitelé (viz přebírání Nobelovy ceny), za neúspěchy jednotlivé státy. Nechápu tedy logiku některých fanatických zastánců současné podoby EU, kteří tvrdí, že ještě větším podlézáním českých politických zástupců v Bruselu získáme větší výhody a větší podíl na směřování EU. Obvykle tyto myšlenky slýcháváme od lidí, kteří jsou sami nějakým způsobem napojeni na unijní dotační programy, nebo se příliš bojí nezbytné a razantní změny. Zvlášť absurdně (nebo minimálně podezřele) tyto teze znějí z tribun konferencí pořádaných z podpory a grantů EU.

[2] S nezbytnými oběťmi, které byly položeny na oltář unijních snů o prosperující a mírově Evropě.

[3] Tak o této části Ukrajinsko-Ruských vztahů hovoří Martin Laryš, já osobně dávám přednost (možná poněkud krkolomnějšímu) označení „konflikt o plyn.“

Autor: Pavel Lopušník | pondělí 24.2.2014 20:00 | karma článku: 10.21 | přečteno: 405x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 28.79 | Přečteno: 501 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 27.20 | Přečteno: 1581 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 476 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 267 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 684 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 905
Jsem zatím student a začínající žurnalista

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...