Pavel Lopušník
- Počet článků 85
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 905x
Seznam rubrik
Pavel Lopušník
Není už těch konfliktů na jednu armádu mnoho? (Komentář)
Ještě včera štvali veřejnost proti Rusku a vyzývali ji k angažovanějšímu boji na Ukrajině a jejímu připojení k EU, zatímco dnes jsou zatvrzelými obránci „evropských hodnot“ (v jejich uvažování je to multikulturalismus, gender studies, zelená politika, štědré sociální programy), které prý na svých zahraničních misích chrání naše armáda. Tito strážci a věční bojovníci za všechno a proti všem, však bojují jenom na klávesnicích počítačů a často svými ústy. Sami se vám dříve či později přiznají k tomu, že jim jejich vrozený humanismus brání vzít do ruky zbraň, za to prý oceňují, když to za ně udělá někdo jiný. Ostatní nesouhlasící s jejich (jak oni demonstrativně hlásí – těmi pravými) názory je jimi označen za putinovce, rusofila, nebo za xenofoba či rasistu (možná, že k jejich životu to vyhledávání a nálepkování „nepřátel“ tak nějak patří a zřejmě je jejich životním krédem se vůči něčemu a někomu stále vymezovat). A zatímco na jedné straně nekriticky obdivují současnou EU jakožto prevenci proti válce v Evropě i ve světě (úlohu EU pro celosvětový mír rádi okázale a při každé příležitosti připomínají), na druhé straně volají po vyvolávání konfliktu, který ale za ně v konečném důsledku bude řešit někdo druhý. Jsou to „utopičtí idealisté“ (ve smyslu terminologie Edwarda H. Carra), ale já bych použil jiné (poněkud nekorektní) označení „užiteční idioti.“ Svět se už dávno změnil a ty jejich ideály pozvolna umírají, jenom oni to ještě nepostřehli.
Pavel Lopušník
Polemika s Ivanem Bartošem
Tento článek reaguje na páteční rozhovor s předsedou České pirátské strany Ivanem Bartošem v rámci předvolebního vysílání na ČT24. Na tento rozhovor naleznete odkaz v následujícím textu, který je polemikou s tezemi, které zde Bartoš nastínil. Důvod, proč se k tomuto rozhovoru vracím, je stále přetrvávající (a s prominutím až naivní) přesvědčení o možném reformování stávajícího stavu EU. Jako alternativu k tomuto přesvědčení nabízím úvahu o přehodnocení současného stavu Unie a o hledání jiných forem společenství evropských států, kterou vyslovím až na konci tohoto článku.
Pavel Lopušník
Pozitivní nebo pozitivistická? (Glosa)
Vánoce kdysi bývaly svátky klidu, míru a pokoje. Úmyslně volím ten minulý čas, protože to současné předvánoční období jako by bylo přípravou na nastávající super-volební rok. Už zase jsme svědky osobních útoků a osočování, tedy něčeho, co se už od prezidentské volby stává součástí českého předvolebního folkloru. První útoky se odehrávají na sociálních sítích, internetových blozích, diskuzích a tradičně i po hospodách. Vím, z tohohle nelze usuzovat, že je tomu tak v celé společnosti. Ovšem poučený z předcházejících let si dovolím tvrdit, že to, co nyní rezonuje na internetu, se za několik měsíců naplno projeví i v reálném světě a mě tak napadá otázka, kdy už se konečně poučíme a kdy převezmeme zodpovědnost za naše nezodpovědná rozhodnutí?
Pavel Lopušník
Amerika potřebuje změnu, od Obamy se jí ale nedočká (Komentář)
Vlastně to všechno připomíná nějaký béčkový hollywoodský biják. Na jedné straně masově oblíbený afroamerický prezident, spíše typ Sydney Poitier nebo Denzel Washington. Na druhé straně nesmiřitelný podnikatel Donald Trump, který údajně v rámci vyšších zájmů pořádá i teď, kdy byly prezidentské volby rozhodnuty, podniká jízlivé výpady na adresu staronového prezidenta. Teď tu snad chybí jenom nějaký akční hrdina, který by odhalil, že se za magnátovým strachem o veřejné blaho dost možná skrývá obava ze zavedení „milionářské daně“, a který by v západu slunce a zvuku bouřlivého potlesku odjížděl kamsi k horizontu, nad nímž by se pomalu objevoval nápis The End.
Pavel Lopušník
Sýrie jako produkt transformačního procesu (úvaha)
V knize Zdeňka Veselovského s názvem Diplomacie (teorie – praxe – dějiny)na str. 32 nalezneme tuto větu: „S novým druhem diplomacie počátkem roku 2006 vystoupila i tehdejší americká státní tajemnice Condoleezza Ricoeová a nazvala jitransformační diplomacií(transformational diplomacy).Její smysl spočíval v tom, že americká diplomacie se měla s politickou linií prezidenta G. W. Bushe výrazněji a aktivněji podílet na podpoře demokratických přeměn a bezpečnosti v problémových regionech světa. Za tím účelem Recoevá usilovala o stažení početné řady amerických diplomatů ze „starých“ a příjemných center moci v evropských hlavních městech a jejich nasazení a posílení jejich aktivity v zemích Afriky, jižní a východní Asie a na Středním východě. Spolu s tím mělo v těchto oblastech dojít i k posílení a zefektivnění americké finanční a rozvojové pomoci.“
Pavel Lopušník
Proč tu tak chybí střední cesta? (osobní zamyšlení)
„Více Havlíčka a méně Tyla či Nerudy“, mohl by znít výkřik diváka české každodenní reality. Rozuměl by mu však ten, kdo dobře zná jejich, novinářskou práci a je přitom opatrný k národnostní glorifikaci, která se dnes mísí s touhou po historických kuriozitách. Když se tak pročítám různými diskusemi na různá aktuální témata, uvědomuji si, že chce- li dnes být někdo „populární“, nadává (na všechno a na všechny). Jednou jsou to Romové, obzvláště vděčné téma k nevěcným, ale snad věčným diskusím a extrémním emocionálním výbojům, podruhé jsou to zase naše politické poměry. Tyhle řeči jsou však jenom do textu přetavené „hospodské lamentace“, které jsou ve svém důsledku neužitečné. Chci věřit, že ty mnohdy štvavé projevy nenávisti, v nichž nechybí stopy agresivity, nejsou míněním většiny.
Pavel Lopušník
Každá generace má svůj Spektákl- zamyšlení nad generačním fenoménem
Dnes 25. května si připomínáme "významnou událost". Neudála se žádná slavná bitva, nebyl podepsán žádný významný dokument a ani se nenarodila žádná významná historická osobnost. Tu událost také nebudou oslavovat všichni, ale pouze zcela vyhraněná skupina nadšenců. V tento den roku 1977 měly premiéru Hvězdné války.
Pavel Lopušník
"Ultima ratio regum" (Komentář)
O Juliji Tymošenkové se v posledních několika měsících hovoří více, než v dobách její aktivní, politické kariéry. Zejména média z ní vytvářejí novou Miladu Horákovou, když ji vnímají jako oběť střetu dvou bloků ukrajinské politiky, proevropského a proruského. Následující článek má za cíl ukázat proces s Tymošenkovou v širších souvislostech, zcela oproštěných od mnohdy exaltovaných emocionálních reakcí.
Pavel Lopušník
Don
Potemnělá kancelář, kterou osvětluje pouze světlo stolní lampičky. V zákrytu toho světla se ukrývá stín mohutného muže. Ten po chvíli položí své obrovské ruce na masivní dubový stůl. Kolik jen ekologických aktivistů asi naštval, když jeho firma porazila tohoto mnohaletého velikána, který tu teď ve formě luxusního nábytku zdobí celou místnost? Muž sedící v elegantním koženém křesle už naštval hodně lidí a ještě víc jich zlikvidoval. Vždyť on vyznává jenom jedno heslo: „K cíli nesmí vést žádné překážky.“
Pavel Lopušník
Příště se snad v televizi bude i pro zábavu vraždit
Pokud jste si tuto sobotu zapnuli televizní přijímače v hlavním vysílacím čase a zůstali jste u „zábavného“ pořadu Zázraky přírody až do konce, pak jste byli svědky poklesu české zábavy až na samé dno. Moderátor Jaromír Bosák a fotbalista Pavel Horváth zde pomocí tlačítek „ovládali“ fotbalové utkání mezi týmem Maroše Kramára a Pavla Kořena. Tato ve své podstatě zvrácená show mohla bavit tak akorát „primitiva“, který nebyl schopen nahlédnout, co je vlastně prostředkem humoru. To už jsme na tom tak daleko, že nás baví pohled na utrpení druhého? „Vtip“ s tlačítky a náramky, způsobující bolest, byl ke konci pořadu ještě zopakován, tzv. na rozloučenou.
Pavel Lopušník
Proč máme být obezřetní k regulaci lobbingu? (komentář)
Dne 4. dubna 2012 se vláda rozhodla, že by do konce srpna měla Karolina Peake předložit návrh zákona regulující lobbing. Nad touto zprávou zaplesala část odborníků, která po zákonné regulaci lobbingu volá už několik let. Druhá část odborné veřejnosti je k této snaze už teď skeptická a poukazuje na fakt, že zákon k regulaci lobbingu prostě nestačí.
Pavel Lopušník
Rozmanité postoje české společnosti ke stáří (zamyšlení)
Asi si ještě vzpomenete na klip s Martou Issovou a Jiřím Mádlem, ve kterém oba herci přemlouvali staré lidi, aby nevolili komunisty. Klip s názvem „Přemluv bábu“ tehdy vzbudil velké emoce a cynicky lze říct, že se tehdy Issové a Mádlovi staří lidé hodili. Když před nějakým časem odmítla jedna nejmenovaná banka vystavit jednomu sedmdesátiletému muži kreditní kartu, žádný extra velký rozruch to nevyvolalo. Podle českého ombudsmana Pavla Varvařovského banky nemohou klientovi odepřít službu jenom kvůli věku.
Pavel Lopušník
Američané v Kolumbii (aktuálně a nekorektně)
Kdybych si měl vybrat jiný život a jiné povolání, rozhodně bych si nevybral být členem ochranky současného amerického prezidenta. Zpočátku by to bylo fajn. Však víte, ochraňovat údajně nejmocnějšího muže planety, na níž stále ještě existují místa, kde to něco znamená. Evidentně je jedním z těch míst i Kolumbie. Hoši z prezidentovy ochranky se tu podle nejnovějších zpráv dobře bavili s tamějšími prostitutkami, ale asi jim někdo neřekl, že každá sranda něco stojí. „Jsou to idioti“, prohlásila prý jedna z nich. Nepolemizují s ní, jenom by už k tomu tvrzení příště neměla dodat, že uvažuje o možnosti z toho příběhu vytřískat peníze a být svolná zapózovat nahá.
Pavel Lopušník
Bratrstvo kočičí pracky v české realitě
Původně byli tři: Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Spojovala je nenávist k Rychlým šípům a nevynechali jedinou příležitost, jak jim uškodit, i když to vždycky dopadlo v jejich neprospěch. Před rokem 1989 byli ve stínu Foglarových kladných hrdinů, ale to se mělo změnit. Do té doby se živili různě. Kšeftovali s bony, Dlouhé Bydlo taxikařilo, Štětináč a Bohouš v Praze dělali číšníky v místních podnicích a potajmu pronajímali byty, zčásti k prostituci, zčásti k provozování hazardních her.
Pavel Lopušník
Nejhorší režisér na světě?
V tomto světě se dnes „nosí“ být v něčem „nej“. Muž, který si nechává narůst nehty dlouhé tak, až připomínají ohavné kořeny nějakého starého stromu. Žena, která se chlubí nejvyšším počtem svých milenců atd. Režisér Ed Wood, svým dílem kdysi stanovil novou kategorii „nej“ ve filmovém umění. Jenže když se na Woodovy filmy podíváte, působí jako avantgarda oproti dílu režiséra, o kterém zde bude řeč.
Pavel Lopušník
O Breivikově šklebu a absurditě dnešního světa
Některá česká média nedávno kritizovala medializaci Breivikova případu. Jestli zprávy o něm sledujete pozorně, určitě vás zaráží jedna jeho vlastnost, kterou si jen pozvolna uvědomují i sami Norové. Jak to, že v centru celého případu stojí vrah a nikdo se zatím nezmiňuje o konrétních obětech? Je to snad ono pověstné „velké finále“, které si pro nás připravuje obžaloba, nebo se soud pomalu mění v „One Man show“? Česká média by ale sama měla raději mlčet, protože pokud jste si dnes pustili internet, jako první na vás "vyskočil" článek nejmenovaného českého portálu o odzbrojujícím Breivikově úsměvu (pozn. já bych spíše řekl šklebu, ale užívám termín, který uvádí onen nejmenovaný český portál).
Pavel Lopušník
Proč musí být některé TV show tak pitomé? (Zamyšlení)
Až někdy budete mít víc času, podívejte se někdy na pořady Fast and Loose a Whose Line Is It Anyway? Abyste viděli, jak vypadají originální verze pořadu, který jste si zvolili jako pořad roku a učinili z něho absolutního vítěze cen TýTý. Samozřejmě, mi je jasné, že tady budu podezříván z čehokoli (zejména jako potenciální pracovník v médiích), ale soutěž, kde o kvalitě a popularitě televizní tvorby de facto rozhodují sociální sítě, je mi krajně podezřelá.
Pavel Lopušník
Kapela Věci veřejné se rozpadla
Byly možná nejnadanějšími talenty na českém kulturním nebi. Jejich hity jako Boj proti korupci, či Výkonnější justice prorazily na všech domácích hitparádách. Jejich popularita však trvala velmi krátce a byla provázena, jak už to tak u hvězd pop musik bývá, mnoha skandály. Dnešním dnem ohlásila svůj odchod ze skupiny zpěvačka Karolína Peake, která se rozhodla založit si svou vlastní hudební skupinu. Do jaké míry se jí podaří navázat na někdejší úspěch původní skupiny je prozatím ve hvězdách.
Pavel Lopušník
Víte, kdo vám kazí vaše dítě?
Parta čtyř barevných přitroublíků, poletuje krajinou a pojmenovává už jednou pojmenované věci. Potrhlý padesátník Michal vesele křepčí mezi dětmi a dospělí si musí položit otázku, jestli by si ten člověk nezasluhoval kazajku a dovolenou v některém ze zdejších sanatorií pro potrhlé lidi. Steroidový hrdinové předvádějící takové kousky, které fyzikové považují za nemožné a to vše završeno odpudivou figurkou, která vašemu potomkovi slouží jako hračka.
