Pavel Lopušník
- Počet článků 85
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 905x
Seznam rubrik
Pavel Lopušník
Přestávám českému voliči rozumět a asi nejsem sám (Glosa)
„Už aby ti darebáci šli do p....e!“ Vykřikovala před třemi dny na ulici v jednom nejmenovaném moravském městě jedna jeho postarší občanka. Dnes je dobojováno a s těmi darebáky a jejich případným odchodem do míst, kam nás každý posílá, ale málokdo tam skutečně byl, si nejsem tak moc jistý. Koblihy, káva a předvolební guláše možná ještě putují zažívacím traktem, aby se nakonec proměnily v pouhý produkt metabolického procesu odplavený potrubím kamsi do propadliště dějin. Jaký to symbolický konec poněkud podivných voleb, na jejichž začátku byl hněv, který teď, ve světle volebních výsledků poněkud ztrácí svůj smysl.
Pavel Lopušník
Dnes se straší komunisty, zítra třeba pravicí (Glosa)
„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.“(úryvek z projevu V. Havla z prosince r. 1989)
Pavel Lopušník
Figurky (Glosa)
Ospalá severočeská Roudnice nad Labem se probouzí do nového dne. V mlžném oparu, který se pomalu zvedá z ulic, objevuje se plakát nejmenovaného velkouzenáře, který se chvástá tím, jak umí dát lidem práci. V jiných městech to jistě působí jako nenápadný slogan, ale tady, pro zdejší obyvatele je to nefalšovaná pěst do oka. Není to tak dávno, co zde velkouzenář přesunul výrobu několik let fungujícího masokombinátu. Více než sto lidí zde přišlo o práci a celý region se potýkal s nárůstem nezaměstnanosti.
Pavel Lopušník
Zbavme se Krhounků a Mazánků! (Glosa)
Každý rok, přesně v době zahájení školního roku, si velice rád připomínám „filmy pro pamětníky“ podle knih Jaroslava Žáka,Škola základ života!(1938) a Cesta do hlubin študákovy duše(1939). Ačkoli jsou oba filmy tematicky zaměřeny na školní prostředí, mnohé z příhod, které Žák zpracoval, toto prostředí přesahují. Určitě si z filmu Škola základ života!vzpomenete na tenisový "match", kde se jednotliví kantoři předhánějí v servilitě vůči panu řediteli a jeho choti, a pak vám je docela jasné, proč titíž učitelé, kteří se snaží vlichotit do přízně pana ředitele tak okatě favorizují šplhouna Krhnounka, který v podstatě dělá totéž vůči nim. Ve druhém filmu pak tuto roli třídního „lichotníka“ hraje šplhoun Mazánek.
Pavel Lopušník
Udržovací vláda úředníků bude možná oblíbená, ale bude efektivní?
Úřednické vlády jsou všeobecně hodně oblíbené, ale tahle charakteristika platí především pro dvě úřednické vlády po roce 1989 a to vládu Josefa Tošovského (od 2. ledna do 17. července 1998) a Jana Fischera (od 8. května 2009 – 25. června 2010). Buďme ovšem k tvrzení o oblíbenosti obezřetní. Připomeňme si, v jakém kontextu tyto vlády vznikaly. Tošovského vláda vznikla po demisi druhé Klausovy vlády, Fischerova vláda po vyjádření nedůvěry vládě Topolánkově. Obě tyto vlády tedy lze chápat jako překlenovací a sami si zkuste vzpomenout, zda nějaká z těchto vlád učinila skutečně závažný krok. Nabízí se tedy otázka, zda si v současné kritické době můžeme dovolit ten "přepych" mít úřednickou vládu?
Pavel Lopušník
Evropa se v mezinárodním prostoru pohybuje jako slon v porcelánu
Není to tak dávno, přibližně měsíc či dva měsíce zpátky, co různí představitelé EU začali vyjednávat obchodní dohody s Čínou. Nedávné zavedení antidumpingových poplatků na čínské solární panely a nejistota kolem možného příchodu čínského operátora na evropský trh ukazují, na jedné straně nejednotu EU v oblasti mezinárodního obchodu, na straně druhé nadvládu evropské byrokracie nad aktuálními potřebami evropské ekonomiky a evropského hospodářství. V následujícím Komentáři se budu zamýšlet nad důsledky tohoto přístupu.
Pavel Lopušník
Nové zákony profesora Parkinsona
Ani nevím, jestli jsem ji od někoho dostal, nebo si ji sám kdysi koupil v antikvariátu. Je to malá, útlá knížečka, rozsahem nevelkým, ale velmi obsažná. Zákony profesora Parkinsona v Česku naposledy vyšla v roce 2003 v uceleném vydání s kresbami výtvarníka Vladimíra Renčína. Já jsem ovšem pracoval se starším vydání z 60-tých let. Když jsem si tak procházel jednotlivé zákony, ať už ty, týkající se efektivity státní správy, anebo fungování státního aparátu obecně, nedalo mi to, abych přemýšlel nad jejich aktuální platností. V podstatě to, co v knize její autor Northcote C. Parkinson píše, platí i dnes, nicméně mnohé z těch zákonů, (byť se povětšinou týkají britských reálií) jakoby moderní doba překročila. Tak vznikl můj troufalý nápad doplnit ji alespoň o několik nových zákonů.
Pavel Lopušník
Stvořili jsme hvězdu, Česťo! (Komentář ke kulturnímu fenoménu)
Je klidná letní noc a obyvatelé jedné malé země buď sní svoje velké sny, dívají se na televizi, popíjejí nebo se milují. Jen dva šílení vědci nemají tohoto večera klid. Pobíhají zmateně po místnosti, v jejímž středu se nachází lůžko, pokryté bílým prostěradlem, pod nějž vedou různé drátky a hadičky. Jen tušíme, že se pod prostěradlem nachází ženská postava, jejíž obrysy bílá látka pouze kopíruje. Celé se to až nápadně podobá klasické hororové scéně. Jeden z vědců přistoupí k velké páce a zatáhne za ní. Jakýsi přístroj se kdesi v dáli roztočí a klidná letní noc se změní v děsivé řádění elektřiny. Počasí se z minuty na minutu změní ve velkou bouřku. Blesk sjede po hlavním drátu, aby se po chvíli rozdělil a zamířil pod bílé prostěradlo. Osoba pod ním se zvedá za šíleného tance dvou bláznivých vědců. „Jak ji budeme říkat, Česťo,“ prohodí po chvíli jeden vědec ke druhému. „Říkejme ji Ornella, třeba Šti- šti- ková,“ odpoví koktavě druhý a přitom se úchylně uchechtává.
Pavel Lopušník
Evropská Unie si pod sebou podřezává větev (Komentář)
Dost dobře nevím, jestli je současná „Hymna“ Evropské Unie stále ještě aktuální. Ta optimistická vize Schillerova textu a jásavost Beethovenovy hudby dostávají poslední dobou pořádně „na frak“ a myslím si, že kdyby EU hledala novou hymnu, vyjadřující její současný stav, navrhnul bych jí, buď předehry k Wagnerovým operám Lohengrin (ten klesající motiv je obzvláště výstižný) a Bludný Holanďan, nebo Jízdu Valkýr z Prstenu Nibelungů od téhož autora. Proč zrovna Wagner? Evropa si pod sebou už pár roku podřezává větev a ta jáma, do které spadne, byla vyhloubena a je stále prohlubována především romantiky a idealisty. Myslím si, že tím předposledním řezem, do té pomyslné větve, je nynější tlak na rakouské banky ze strany EU.
Pavel Lopušník
Euro, tak trochu zpackaný projekt
Podle aktuálních zpráv, více než dvě třetiny Poláků odmítá vstup své země do eurozóny, což také znamená, že nesouhlasí s přijetím jednotné evropské měny, což je mimochodem jedna z podmínek přístupu. Shodou okolností se mi nedávno dostala do rukou velmi zajímavá kniha Davida Marshe s názvem Euro – Boj o osud nové globální měny, kterou bych doporučil všem evropským snílkům, kteří na současnou krizi pohlížejí, jako na historické vyšinutí z jinak plynulého směřování vstříc světlým zítřkům evropského kontinentu. Doufám, že i jim snad jednou dojde, že tento původně krásný sen dnes dostává rozměry solidní noční můry.
Pavel Lopušník
Chybějící osobnost genderem nenahradíš (Komentář)
Kdysi jsem se bláhově domníval, že základem lidské identity je primárně uvědomování si sebe sama jako lidské bytosti (Já jsem člověk). Podle Gender studies je to naopak pohlaví (Já jsem muž/žena), co tvoří tento primární základ lidské identity. Jak jinak si pak vysvětlit např. aktuální oprášení myšlenky „kvót“ na počet političek ve vysoké politice (v rámci české i evropské politické scény). Skutečně by se tak česká politika stala lepší, nebo jde jenom o další zájmovou skupinu, která chce legitimizovat vlastní ideologii tím, že se prezentuje jako „alternativa“ ke stávající bezútěšné politické situaci? Pro tvrzení o přímé úměře mezi počtem žen v politice a jejím zkvalitněním chybí relevantní údaje a veškeré diskuse na toto téma se pohybují v rovině intuice a spekulací. Nějak se však zapomíná na to, že ty ženy, které v politice uspěly, byly především velkými osobnostmi. Jsou takové ženy v české společnosti a co více, chtějí tyto ženy vstoupit do politiky, nebo se už zase objevuje určitý typ feministek, které si usurpují právo mluvit za všechny ženy?
Pavel Lopušník
Kyperská cesta nemusí být tak výjimečná, jak nás přesvědčují
Snad jenom idealističtí, evropští byrokraté věří v princip svobodného a samočinného trhu, který se řídí pouze poptávkou a nabídkou. Konkrétně v bankovním sektoru se ukazuje, že tomu tak není. Zkrátka bankovní produkty, o které trh nemá zájem, jsou opětovně klientům nabízeny, jako novinka. Zná to asi většina z nás, když jej několikrát denně bombarduje jeho banka s nabídkou zaručeně výhodného produktu (obvykle půjčky). Připomíná to supermarket, který přelepuje etikety potravin s prošlou záruční dobou a zpětně je pak prodává „se slevou“. Je evidentní, že eskalující situace na Kypru (který byl až donedávna považován za daňový ráj) je předzvěstí mnohem větších problémů, než se v současné době zdá. Nemohu si pomoci, ale za tou Kyperskou situací (v pozadí) tak nějak intuitivně vidím osobu francouzského „Jánošíka“ prezidenta Fracoise Hollanda.
Pavel Lopušník
Děkuji Vám, pane Troško, za Babovřesky (Komentář)
Někdo, kdo čte články pouze podle titulků, by mohl propadnout mylnému dojmu, že zde nekriticky opěvuji Troškův nový film, který soudě dle vysoké návštěvnosti kin, má divácký úspěch. Nehodlám zde také na režiséra Trošku kydat hnůj (myslím si, že to dnes patří k dobrému bontonu různých pseudoznalců, kteří na různých filmových blozích na režiséra plivou, aniž by film třeba zhlédli až do konce), ani na něj pět velebné ódy (tohle je zase druhý extrém). Mě však v následujícím článku půjde o něco (trošku) jiného. Chtěl bych ukázat, že tento Troškův film (nehledě na jeho kvalitu) a protichůdné reakce, které vzbuzuje, jsou zrcadlem, v plné nahotě ukazujícím naši českou maloměšťáckost.
Pavel Lopušník
Je amnestie velezradou? (Komentář)
Ústava ČR v článku 63 odst. 1 a 2 uvádí pravomoci prezidenta republiky. Mezi pravomocemi zmiňovanými v odst. 1 čl. 63, písmena j - k, se nacházejí tyto formulace: „j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo- li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, k)má právo udělovat amnestii.“ Pravomoci uvedené v čl. 63 odst. 1 a 2 jsou pak takové pravomoci vyžadující ke své platnosti spolupodpis předsedu vlády, nebo jím pověřeného člena vlády (viz. čl. 63 odst. 3). V dalším odstavci se pak dozvídáme, že „za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.“ (viz. čl. 63 odst. 4).
Pavel Lopušník
Tahle země bude jednou už jenom pro starý (Komentář)
Ulrich Beck v knize Riziková společnost píše: „Anticipovaná a (dosud) neexistující budoucnost, tedy jakási „ireálná proměnná“, vyvolává radikální změnu situace ve vzdělávacím systému. Mladí lidé zůstávají déle ve školách, a aby se vyhnuli nezaměstnanosti, rozhodují se často pro doplňující vzdělání. Čím déle však zůstávají ve školách, tím více se jim vzdělání z hlediska jejich imanentního nároku na profesní budoucnost jeví jako plýtvání časem. (o kus dále) Ale školy se jakožto instituce snadno stávají zaopatřovacími ústavy, jakýmisi „čekárnami“, které už neplní úkoly v oblasti profesní kvalifikace, jež jsou jim svěřeny. Trpí tím autorita učitelů a profesně orientované učební plány a obsahy se stávají něčím ireálným.“ (cit. Beck, U.: Riziková společnost, 2. vyd., nakl. Slon, Praha 2011, str. 238). Pokud právě teď uvažujete nad tím, proč zde cituji slova, popisující dnes již samozřejmý fakt, asi byste měli vědět, že zazněla už na konci osmdesátých let.
Pavel Lopušník
Meditace nad zmizením ducha staré Prahy
Docela určitě už nežije. Kdysi obrážela pražské putyky a občas i nějaký ten lepší podnik, kde vyhledávala kunšafty nebo dobře placený, nenamáhavý kšeftík. Svou podobu jakoby přežila staletí, jakoby tu zůstala z doby, ve které Neruda opěvoval Malou stranu, kdy se na políbení ruky dámě nikdo nekoukal jako na přežitek. Říkali jí Baronka a v osmdesátých letech jste mohli na ni narazit i vy. Já ji znám z mnohých vyprávění či jen jako nenápadnou vedlejší postavičku z jednoho dílu seriálu Malý pitaval z velkého města. Často si na ty legendy o ní vzpomenu, když dnes procházím uličkami staré části hlavního města. Dost možná se její duch vznáší někde mezi těmi krámky s ruskými (sovětskými) beranicemi, matrjoškami a tričky s nebohým Franzem Kafkou.
Pavel Lopušník
O slastech a strastech internetového prostoru
Jedna internetová seznamka, prezentující se televizní reklamou, o sobě tvrdí, že je určená náročným uživatelům. Jde však o reklamní trik, který, soudě dle reakcí zklamaných zákazníků, skutečně zabírá. Je to podobné, jako když vedle sebe položíte dva výrobky téže kvality, přičemž jeden nese obyčejný název, druhý obsahuje slova jako exkluzivní, delikátní, unikátní, luxusní, lukrativní (někdy i v paradoxních kombinacích např. luxusní a levné) apod. Po kterém, podle vás, sáhne většina zákazníků? Na následujících řádcích se (ne vyčerpávajícím způsobem, na to je jeden článek dost málo) zaměříme na určité pasti, s nimiž se lze ve virtuálním prostoru setkat.
Pavel Lopušník
Grebeníčkovi nejde o Palacha a dokonce ani o dějiny (Komentář)
Včerejší projev bývalého předsedy (tento fakt je podle mého soudu důležitý) KSČM Miroslava Grebeníčka už zase rozčeřil neklidné hladiny českého politického rybníčku. Jan Palach, který se stal předmětem Grebeníčkovy parlamentní exhibice, se už nemůže bránit. To je bohužel výsadní právo živých, mluvit o mrtvých a to ne vždy dobře. Byla Grebeníčkova řeč skutečně motivována touhou přinést nová fakta k činu Jana Palacha, nebo jen propagandisticky využil lidový výklad dějin opírající se o informace z agentury JPP (jedna paní povídala)?
Pavel Lopušník
Kdo je to ten obyčejný, pracující člověk?
Už zase volíme ze dvou to menší zlo. Zastánci jednoho kandidáta se fanaticky vrhají na ty druhé, a kdyby tu energii, kterou věnují pomluvám protikandidáta, nasměrovali do skutečné, smysluplné práce, možná by České republice prospěli více, než vrháním jedovatých slin tzv. v zájmu naší země. Kdyby si ovšem ti, kteří od svého kandidáta očekávají zázraky, raději přečetli Ústavu, možná by prozřeli z nereálných slibů, které jim jejich kandidáti podsouvají. V centru toho všeho stojí obyčejný pracující člověk, na kterého se dost často ve svých proklamacích odvolávají příznivci obou kandidátů. Nejsem si však úplně jistý, jestli ten obyčejný pracující není jenom chiméra, anebo reklamní trik typu „čtyři z pěti lékařů doporučují.“
Pavel Lopušník
Losnu nebo Mažňáka? Zemana nebo Schwarzenberga? (Komentář)
Myslím si, že našinec se už dávno musel rozloučit s tím, že by se v této zemi toleroval vlastní názor, který ne vždy koresponduje s tím, jak uvažuje masa. Krásným příkladem je další kolo letošních prezidentských voleb, kdy proti sobě stojí dva kandidáti, kteří jsou zosobněním českého přísloví „z louže pod okap“. Přesto, dovolí-li si někdo proti nim oběma něco podotknout, rázem jeho situace připomíná fanouška Bohemians na utkání dvou pražských S. Nevím, jestli našim spoluobčanům dochází, že politika není fotbal. Tady nedojíte buřta s umaštěného tácku a nespláchnete to dvanáctkou, abyste pak se svými kamarády rozbírali, jak ti vaši hráli. Politika je dlouhodobější proces a jeden ze současných kandidátů nás bude reprezentovat dalších pět let.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
